Zakopnout může každý

Česká sociální demokracie si sáhla v minulém roce až na dno. A řekněme si hned na rovinu, mohli jsme si za to sami. Dvoje vyhrané parlamentní volby za sebou nás zbavily sebereflexe. Nasadili jsme si růžové brýle a varovné hlasy jsme nechtěli slyšet. Řítili jsme se dolů po serpentinách politiky, aniž bychom chtěli vzít na vědomí, že, v prvním případě, se řidič poněkud špatně orientuje v mapě a nerozumí si s posádkou. V druhém případě měl zase řidič naježděno víc na trenažéru než ve skutečném silničním provozu. Preference se propadaly a na lodi zavládl zmatek. Kapitánům scházela rozvaha a vize. Zakopli jsme, ale zakopnout přece může každý. V tom není neštěstí. Neštěstí by bylo, kdybychom se nedokázali zvednout.

Můžeme mít sebelepší myšlenky, vize a návody jak dál, ale pokud nedokážeme srozumitelně komunikovat s našimi voliči, nikdy se nepohneme z místa. V tom je největší změna naší současné politiky. Volební lídr Jiří Paroubek se sice může někomu zdát jako příliš razantní, ale volební soutěž je přece také boj. A je to boj mnohdy nevybíravý, záškodnický, nechutný i nemravný. Zvítězit v něm nemusí vždycky lepší program, ale ten, kdo jej umí lépe a přesvědčivěji vysvětlit

Náš program je, řečeno s Milošem Zemanem, opravdu pro horních deset milionů v této zemi. Není pro podvodníky, zbohatlíky, intrikány, není pro lidi sobecké, závistivé, není to program obohacování se na úkor druhých. Není to, jak nám pravicoví ekonomové s gustem předhazují, program vyjídání budoucnosti. Je to naše sebevědomá nabídka, jak pokračovat v současném nebývalém růstu životní úrovně v této zemi, aniž bychom ohrozili sociální jistoty občanů.

Za vlády sociální demokracie se v loňském roce poprvé v historii dostala zahraniční obchodní bilance České republiky do aktivních čísel. Podařilo se nám ekonomicky předstihnout první starou členskou zemi Evropské unie – Portugalsko a během naší vlády vzrostla nominální mzda z 11.800 Kč na 19.400 Kč. Průběžně se nám také daří snižovat daňovou zátěž.

Sociální demokracie na své cestě vzhůru zakopla o vlastní nohu. Propadli jsme se hodně hluboko v preferencích a zůstali bychom na dně i se sebelepším lídrem, kdyby náš program nebyl zřetelnou jistotu a perspektivou pro Českou republiku. Jedině proto se teď před očima národa odehrává začátek volebního thrilleru, kdy odraženi ode dna zapomnění nyní dýcháme na paty prázdným heslům konkurence.

Jedna lidová moudrost praví – upadnout můžeš, vstát musíš. Dále se tvrdí, že každá prohra je poučením pro příště. Věřím, že jsme opět zocelenou stranou, která má jasnou vizi. Chceme vyhrát parlamentní volby v roce 2006. Nikoliv proto, abychom se dál udrželi u moci v této zemi jen pro pocit moci. Je v tom především zodpovědnost. Chceme pokračovat v politice, která má smysl, chceme pokračovat v politice, které řekla své ano více než polovina Evropy. Chceme být občany sebevědomé země, která je rovnoprávným partnerem nejvyspělejších států Evropské unie. Česká republika má spoustu pracovitých lidí, vynikající mozky, ale stejně tak lidi, kterým je třeba v jejich osobním štěstí a seberealizaci pomáhat. Naším heslem je solidarita, zbraní je pravda. Naším cílem je bohatý stát. Pojďte s námi do toho! Jsme poučeni a posíleni, vždyť zakopnout přece může každý.