Velký pátek, Mezinárodní den žen a Senát

Co mají slova v titulku společného? Na první pohled je to spojení absurdní, na ten druhý, signalizuje pro znalce politického hnutí jednu z posledních živých debat naší horní komory parlamentu.

Snad z nedostatku jiné práce se senátoři rozhodli oživit stojaté politické vody diskusí o státních svátcích. A jak to tak bývá, i senátorská lidová tvořivost v této oblasti nezná mezí.

Laskavý čtenář nechť promine, že vynechám téma Velkého pátku jako nového státního svátku ČR, a zaměřím pozornost na návrh vypustit Mezinárodní den žen ze seznamu významných dnů. Tedy z místa, kam se plným právem vrátil.

Upřímně řečeno, když je řeč o státních svátcích a významných dnech, tak mě návrh MDŽbijce Pavlaty ani příliš nepřekvapuje. Pan senátor, zvolený za ODS, si totiž dehonestaci tohoto významného dne dal jako sdružený socialistický závazek. Jen si trochu plete dobu a svoji pravicově-konzervativní ptákostranu tímto postojem vrací do dob hlubokého středověku.

Proč tedy Mezinárodní den žen patří do kalendáře? Protože se jedná o svátek s hlubokou historickou tradicí, který připomíná hrdinství amerických švadlen v boji za lepší pracovní podmínky (jak aktuální v době diskusí nad novým Zákoníkem práce!). Tento svátek připomíná specifické problémy žen, problémy, které zná každá z nás z každodenního života, od strachu ze ztráty zaměstnání až po každodenní druhou směnu. MDŽ je svátkem, který v sobě nese poselství mezinárodní solidarity. Solidarity se zeměmi, kde ženy nemají žádná práva, jsou majetkem mužů, mohou být potrestány za prohřešky svých rodinných příslušníků. Solidarity se zeměmi, kde existuje ženská negramotnost, podvýživa, nulová lékařská péče, se zeměmi, kde ženy žijí hluboko pod hranicí bídy. O tom všem je MDŽ, ne o oslavě, karafiátu a mýdle.

Je škoda, že pozornosti senátorů unikla kniha bývalé ministryně zahraničí Marlene Albrightrové, která zde MDŽ zmiňuje jako významný den. Škoda, že poslanci Evropského parlamentu zvolení za ODS neinformují členy své strany o diskusích a akcích, které se 8. března či v jeho předvečer odehrávají v institucích Evropské unie. Pak by třeba věděli, že i evropské pravicové strany začínají „opečovávat“ tzv. ženskou (resp. Genderovou) otázku.

Můžete namítnout, že výše uvedení nemají zkušenost z dob totality, kterou popisuje senátor Pavlata. Ano, ale ta pravda bude pouze částečná, protože pokud vím, jsme asi jedinou zemí v Evropě, kde je význam MDŽ takto zpochybňován.

Je škoda, aže má pan senátor Pavlata krátkou paměť (ono šestnáct let je opravdu dlouhá doba). Vždyť jako funkcionář kulturního domu v Praze 9 musel oslavy MDŽ každý rok pořádat. Škoda, že neexistuje stroj času. Opravdu, ale opravdu bych ráda viděla, že už tenkrát se sklenicí šampaňského ženám říkal, že MDŽ je ten nejodpornější svátek, který zná.