Modrý recept pro rodinu

Na jednom ze svých nedávných zasedání vláda přijala dlouhodobou koncepci prorodinné politiky. Vláda tak reaguje na dlouhodobě nízkou porodnost, která řadí Českou Republiku na třetí místo od konce v žebříčku zemí sledovaných OSN. A jak tomu u podobných bývá, reakce byly různé.

Lidovci, ačkoli jejich náměstek na MPSV Hošek je zprostředkovatelem koncepce, přispěchali s kritikou. Koncepce je příliš socialistická a levicová. No nevím, jestli tomu tak doopravdy je, ale realizaci starého lidoveckého hesla postel-kostel-kuchyně v této koncepci opravdu nenajdeme. Možná proto ta kritika.

Se zajímavými myšlenkami ovšem přišla ODS, respektive její stínová ministryně práce a sociálních věcí Alena Páralová. Z její kritiky vyberu pouze dvě myšlenkové perly. Tou první je kritika zřizování hlídacích koutků pro děti na pracovištích. Prý to evokuje rudé koutky z doby totality. Nevím, co tyto koutky evokují v sousedním Německu, kde tak vycházejí vstříc svým zaměstnancům a zaměstnankyním, ale rozhodně je jejich zřizování v souladu s moderními evropskými trendy. V Holandsku podobná zařízení existují i u rekvalifikačních center. O děti se tam starají učitelky a rodiče, bez ohledu na to, zda jde o matku či otce, navštěvují rekvalifikační kurz. Provozní doba dětského koutku je přizpůsobena pracovní době střediska. Je škoda, že ODS trpí historickou slepotou a její paměť sahá možná do roku 1948. Inu mladá politická strana. Jinak by její představitelé věděli, že o podobných koutcích pro hlídání dětí zaměstnaných matek hovořila již Marie Riegrová-Palacká, zakladatelka první české mateřské školky.

A argument, že existují i těžké provozy? Kde by asi tam ty koutky byly? Paní stínová ministryně má asi představu, že místem pro zřízení dětského koutku by zde byla např. válcovna anebo prázdná štola uhelného dolu. Jakoby zapomněla, že i tyto provozy musí mít své zázemí.

Tím však myšlenkové perly z dílny ODS nekončí. Za obzvlášť „vydařenou“ považuji tu, že není třeba zakládat další mateřské školy, protože jich je v současné době dostatek, je vysoká nezaměstnanost, a tak maminky mohou být s dětmi doma a starat se o ně. Za doby hospodářské konjunktury pak neviditelná ruka trhu mateřské školy opět otevře. Modrý recept pro rodinu tedy doporučuje ženám, aby zůstaly doma s dětmi, aby rezignovaly na možnost volby a s rukama v klíně čekaly až přijde hospodářský růst s neviditelnou rukou trhu, s níž máme bohaté zkušenosti z první poloviny 90. let minulého století.

Ale moderní společnost, která nechce zakrnět, musí citlivě reagovat na trendy vývoje. Nelze nevyužívat veškerého mozkového potenciálu, který má společnost k dispozici. Je povinností politiků předkládat realistické koncepce a právě taková je koncepce rodinné politiky schválená vládou. Nelze jednoduše říci, že vše vyřeší daňové odpočty a neviditelná ruka trhu. Pouze citlivá, ale jasně formulovaná podpora rodičovství, vytváření přátelského ovzduší k rodinám, nediskriminace mateřství a žen spolu s vytvářením vhodných společenských podmínek povedou k jednoznačnému úspěchu a cíli, kterým je zvýšení populace.

ODS nám svými modrými recepty v této oblasti ukázala, jak vzdálení jsou jí občané a jejich každodenní starosti. A tak můžeme jen doufat, že modré recepty zůstanou pouze v říši stínů stínové vlády a stínové ministryně. Realizace modrých receptů by znamenala definitivní tmu nad českou rodinou.