O reality show

Tak nám to zase začíná. Několik exhibicionistů se nechá zavřít na pár měsíců do luxusní vily, aby se tam exhibovali před národem natěšeni očekáváním, že když budou hodně slyšet a vidět a občas použijí nějaké jadrnější slovíčko a to všechno okoření obnaženou částí vlastního těla, přijdou si na slušné peníze, nebo alespoň na patnáct minut vytoužené slávy. Brrr!

Nikomu nechci radit, co má dělat a jak nakládat sám se sebou. Mně osobně však takové soutěže připadají nedůstojné. Člověka ponižují a hlavně se skutečnou realitou nemají vůbec nic společného. Opravdická reality show by to byla ve chvíli, kdybychom mohli nepřetržitě 24 hodin sledovat, co ve své vile dělají. Ale to by byla asi docela nuda. Ovšem od televize by to bylo upřímnější. Jenže kdo by se pak na tu nudu díval. Skutečně totiž nevím, co má s realitou společného fotbalové dovádění ve vojenských bagančatech, pubertální blbnutí na fiktivním pionýrském táboře nebo organizované erotické hrátky ve sprše. To všechno vyšlo z hlav pološílených scénáristů, pro které je jediným božstvem divácká sledovanost.

Proč to všechno říkám? Také česká politická scéna teď vstupuje do jisté reality show, která se sice nejmenuje VyVolení, ale Volby. Přesto ve svém výsledku na konci nakonec jistí vyvolení přece jen zůstanou. Bohužel, to co jsem před chvílí odsuzovala na televizní pokleslé soutěži, se nezřídka objevuje i během voleb.

V tomto případě se slušná řádka lidí sice nenechá zavřít do vily, ale je ochotná dělat věci, nad kterými soudný člověk může jen kroutit hlavou. Vystupují v pokleslých televizních estrádách a pro to, aby byli slyšet a zejména vidět, jsou ochotni udělat téměř cokoliv. Někteří snědí třeba i brouka! Pravda na nahotu zatím nedochází, ostatně kdyby se většina z nás kandidátů na poslance měla obnažit, spíš by body ztratila. Možná i proto se před časem do jistého parlamentu dostala pornohvězda Cicolina. Naštěstí naši voliči jsou obezřetnější a tak Dolly Buster při poslední volební kampani svými hlasy nepodpořili. Obecně však platí, že při předvolební kampani politik ztrácí soudnost a dělá věci chvílemi ne nepodobné těm hloupostem z vily VyVolených.

Kladu si otázku, jak poznám státnické kvality politika, který si pomaluje tvář stranickými symboly a jede fandit na olympiádu, oblékne se do kroje a křepčí odzemek a nebo slaňuje na budově brněnské radnice? Netuším, co dobrého může pro mě vykonat politik, který v propoceném dresu funí za fotbalovým míčem. V čem je schopný politik, který nečekaně vstoupí do přeplněného kupé, aby přátelsky poklábosil s překvapenými cestujícími? Nic na tom, že vlakem naposledy jezdil v době, když ještě neměl imunitu.

Volby jsou také reality show. Bylo by však krátkozraké hodnotit politiky podle toho, jakou část těla jsou ochotni vám ukázat, jak jadrně jsou schopni urazit svého protivníka. Nehodnoťte politiky podle toho, co vám slíbí, protože sliby přece nic nestojí. Hodnoťte politiky, podle toho, co dělají jako politici. To je přece jejich práce a to by mělo každého zajímat. Jinak si pak opravdu může do parlamentu jít sednout Vladko z Vyvolených ruku v ruce gorilou Richardem z podobné TV soutěže Odhalení. Ti se přece divákům nejvíc líbili a přitom vůbec nic nedokázali.